Zákon č. 40/2009 Sb.
HLAVA III
OKOLNOSTI VYLUČUJÍCÍ PROTIPRÁVNOST ČINU
§ 28
Krajní nouze
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.
(2)
Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných
okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně
závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu
nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.
§ 29
Nutná obrana
(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.
(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Nutná obrana a krajní nouze v testových otázkách
V trestním zákoníku je o krajní nouzi stanoveno, že
čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.
Jednat v krajní nouzi je obecně oprávněn
kdokoliv, tedy nejen ten, komu nebezpečí hrozí přímo a jehož zájmy jsou ohroženy, ale i ten, jehož zájmy ohroženy v daném případě nejsou (tzv. pomoc v krajní nouzi).
Při posuzování oprávněnosti krajní nouze je rozhodující
to, zda nebylo možné dané nebezpečí odvrátit jinak nebo zda způsobený následek není zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.
Základní podmínkou vzniku stavu krajní nouze je nebezpečí, které hrozí zájmu chráněnému trestním zákonem. Toto nebezpečí
musí hrozit přímo (tedy bezprostředně).
Nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem může být s ohledem na vznik stavu krajní nouze způsobeno
různými faktory, např. přírodní silou, člověkem nebo různými fyziologickými a biologickými procesy.
V trestním zákoníku je o nutné obraně stanoveno, že
čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Při posuzování oprávněnosti nutné obrany je rozhodující zda
obrana nebyla zcela zjevně nepřiměřená ve srovnání se způsobem útoku.
Pokud obránce hodlá proti útočníkovi použít střelnou zbraň ve stavu nutné obrany
není povinen vyzvat osobu, proti které má být zbraň použita, aby upustila od protiprávního jednání.
Použití střelné zbraně vůči útočníkovi ve stavu nutné obrany je obecně
možné i tehdy, pokud útočník v rámci útoku sám nepoužije střelnou zbraň. Obrana musí být intenzivnější než útok, proto aby odvrátila jistě a bez rizika útok útočníka, tzn. že musí být silnější než útok, ale nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
V případě jednání ve stavu nutné obrany z povahy věci vyplývá, že
obrana musí být intenzivnější než útok, proto aby odvrátila jistě a bez rizika útok útočníka, tzn. že musí být silnější než útok, ale nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.
Jednání ve stavu nutné obrany je při splnění dalších podmínek možné tehdy, pokud někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok
na zájem chráněný trestním zákonem.
Jednáním v nutné obraně někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Ohrožení těchto zájmů může být způsobeno
protiprávním jednáním fyzické osoby, může být způsobeno i opomenutím fyzické osoby, pokud je toto opomenutí taky protiprávní.
Při jednání v nutné obraně je možné
bránit své zájmy i zájmy jiné osoby (pomoc v nutné obraně), a to za stejných zákonných podmínek.
Jednání v nutné obraně musí směřovat
přímo proti útočníkovi, přičemž mu může vzniknout újma nejen na majetku, ale též na zdraví či dokonce na životě a případně i na jiných hodnotách chráněných trestním zákonem.
Pokud je útočníků více,
může nutná obrana směřovat proti kterémukoliv z nich.